Naše svatba

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne... (1. Korintským)

Kdo ví, co by bylo, kdybychom nebyli ve správný čas na správném místě. Jelikož ale úplně neuznávám "coby, kdyby", jsem prostě vděčná za to, co bylo, je a bude.

Čas plyne čím dál rychleji. Vím přesně, kdy mě můj nejmilejší Josífek požádal o ruku. Nedokážu si však vysvětlit, proč ten čas tak rychle uplynul. Za tu krátkou dobu s sebou odvál nejen letenky na Island, ale také mnoho přátel. Na druhou stranu nám přivál především jednoho malého člobrdíčka, který celý den nezavře pusu, až na pár výjimek se stále usmívá a ukazuje nám, o čem život doopravdy je.

Protože jsme tušili, že sžívání s novým človíčkem nebude úplná legrace, svatbu jsme začali plánovat v únoru 2020. O místě a fotografce jsme měli jasno hned. Bohužel začala pandemie. Jedna z mých kamarádek se měla toho roku vdávat, ale prostě to z pochopitelných důvodů nevyšlo, a tak svatbu přesunuli na 26. 6. 2021 (ten termín jsme chtěli původně také, ale přenechali jsme jim ho, abychom si mohli být navzájem na svatbě, tak jsme svatbu přesunuli o týden později (navzájem jsme se nakonec ani nepozvali, nevadí...). Termín tedy byl také. Jenže pandemie měla obrovské dopady. Když jsme na začátku roku 2021 chtěli potvrdit místo a termín svatby, majitel nám nebyl schopný říct konečné stanovisko. V dubnu jsem to už nevydržela, jelikož jsem už více nebyla schopná čekat, a odvolala vše, co bylo prozatím domluvené. Minulý rok v listopadu byl hotel prodán, a tak začalo plánování od úplného začátku. V té chvíli mi do zpěvu nebylo, časem se však ukázalo, že něco zlé je pro něco dobré.

Znovu jsme začali plánovat 30. prosince minulého roku, což se ukázalo jako hraniční, spíše šibeniční termín. Proč? Skoro všechna místa byla obsazená. Když už jsem ztrácela naději, napsala jsem na Instagramu #svatbakrkonose. Projížděla jsem fotky a našla jsem Friesovy boudy. Napsala jsem a obratem mi přišla odpověď, že náš termín je volný. Nad jiným místem jsme už neuvažovali.

Kdo by ale rád věděl, která místa jsme kontaktovali a vycházeli v rámci svých možností vstříc, tady je jejich výčet:

Jeseníky

Penzion Kovárna (Lipová - lázně)

Ubytování na poli (Stará Červená Voda)

Borůvka - Brusinka horské apartmány (Rejvíz)

Tančírna (Račí údolí)

Wiener Kaffehouse (lázně Jeseník)

Vysočina

Samota Křemen (Krásná Hora)

Statek Materna (Růžená)

Mohelenský dvůr (Mohelno)

Na Čechách (Lačnov u Poličky)

Střední Čechy

Mlýn Davídkov (Hryzely)

Statek Vitice (Vitice)

Jizerské hory

Chalupa Zlatá Olešnice 76 (Zlatá Olešnice)

Krkonoše

Chata U Zmrzlýho (Hořejší Vrchlabí)

Bouda Vápenice (Horní Lánov)

Dvorská bouda (Strážné)

Penzion Andula - Friesovy boudy (Strážné)

Další věci už se zařizovaly tak nějak samy.

Ubytování, jídlo (oběd, raut, půlnoční občerstvení), pití zajišťoval penzion. Musím vyzdvihnout hned několik pozitiv - obsluha nám ve všem vyšla maximálně vstříc; mohli jsme si zvolit oběd podle vlastního výběru; v našem případě to nebylo potřeba, ale kuchyně nabízela možnost bezlepkového jídla; dále má Andula svůj (výborný) pivovar, takže pivo pro většinu svatebčanů byla jasnou volbou; dále je pak nutné zmínit, že jídla při všech chodech bylo dostatek a pestrý výběr s nepřeberným množstvím chutí bylo třešničkou celého dne! Ubytování jsme měli zajištěno také v penzionu Andula, která má k dispozici 53 lůžek ve čtyřlůžkových pokojích a čtyřlůžkovém, devítilůžkovém apartmánu. V ceně lůžka je bohatá snídaně. Chtěla bych zmínit jediné dva mínusy, které jsou však zcela zanedbatelné - politika ceny ubytování nám byla jasná až při vyúčtování; poslední část cesty (cca kilometr), která vede k penzionu, je nezpevněná. Odnesl to především náš dort.

Ve chvíli, kdy jsme měli jasno o místě, museli jsme zarezervovat obřad. Ani jeden z nás není pokřtěný, tudíž civilní obřad byl jasnou volbou. Kontaktovali jsme tedy matriku ve Vrchlabí. Jelikož jsme začali plánovat svatbu pozdě, nabídli nám poslední volný čas. V 9:30. Věděla jsem, že s naší dcerkou, která v té době vyspávala do 10 hodin, to prostě nedáme. A tak jsem začala pátrat, která církev oddává nepokřtěné. Jedna kamarádka mi doporučila kněze CASD, u které však není zvykem oddávat nevěřící (prý by to ale šlo). V té době jsem objevila kontakt na pana faráře Českobratrské církve evangelické ve Vrchlabí a kontaktovala ho. Po pár dnech přišla odpověď. Již z mailové, následně telefonické domluvy mi bylo jasné, že pan farář je člověk na správném místě a především člověk, který na naší svatbě nesmí chybět. Nemýlila jsem se. Před svatbou jsme se 3x sešli (z toho jednou u piva), vše probrali, naplánovali. Obřad proběhl podle našich představ. Byl plný emocí. Byl oslavou lásky. Neobešel se bez modliteb, kázání a biblických čtení, vše ale bylo skousnutelné i pro největšího ateistu.

Dalším potřebným dílkem obřadu byla hudba. Sama jsem muzikantka, proto byl pro mě výběr velmi těžký. Poslechla jsem mnoho smyčcových kvartet, klavíristů, kytaristů. Nakonec se mi ozvala Pavla, dnes již šťastně vdaná paní Šťovíčková, která hned od počátku působila velmi profesionálně. Skvělá domluva, bohatý repertoár, možnost obohacení doprovodu o další nástroje (housle, violoncello), výběr délky programu (pouze doprovod obřadu, doprovod obřadu s welcome drinkem atd.). Velmi Pavlu doporučujeme, všichni si hudební doprovod chválili, hudba harfy se krásně linula krkonošskými kopci, nenechala jediné oko suché a podtrhla neopakovatelnou atmosféru. Pavlu najdete na IG i Facebooku jako Pavla_harfa.

Ve chvíli, kdy jsme měli nejdůležitější zařízeno, začali jsme řešit svatební oznámení. Žádné speciální jsem však nenašla, a tak jsem si po pár dnech řekla, že zkusím navrhnout vlastní, včetně dalších informačních kartiček. Asi na desátý pokus, po stém vytištění, jsem se dopracovala zdárného konce.

Když jsme svatební oznámení rozeslali, náhodou jsem narazila na Anežku Slavotínkovou (@agnes_paints), která kreslí a zařizuje tisk nejen svatebních oznámení. V tu chvíli jsem cítila hrozné zklamání, protože to bylo přesně to, co jsem hledala. Na druhou stranu jsem ale měla ze sebe dobrý pocit, že jsem to zvládla, protože se nakonec všem oznámení líbilo.

Jedno malé doporučení - pár týdnů po svatbě jsem našla na internetu zajímavý tip na vytvoření svatebního oznámení. Vše potřebné (oznámení a další informace) si vytvoříte v programu Canva, výsledek pak vyvoláte jako fotku nebo polaroidku (u nás se tento formát dá vyvolat v Laab.cz).

A jak to dopadlo s Anežkou? Nakonec jsem se s ní spojila. Nechala jsem vytvořit obrázek pro své i manželovy rodiče jako poděkování. Obraz se mimochodem velmi líbil. Spolupráce s Anežkou byla skvělá. Do pár dnů mi přišly návrhy podle mých zadaných kritérií. Jeden jsem vybrala a ten Anežka rozpracovala. Já vždy okomentovala, co bych ještě doplnila, pozměnila. Za pár týdnů byl obraz vytištěný. Musím říct, že jsem nakonec byla velmi ráda, že jsem na Anežku narazila až po vytvoření oznámení, jelikož bych asi krásnější a originálnější dárek pro rodiče nevymyslela!

Většinou, když má pár jistý termín a místo, zařizuje fotografa a kameramana. Výběr fotografa jsme řešili současně s výběrem místa. No, byl to docela chaos. Lenka ale byla skvělá a ve všem se nám přizpůsobila (o Lence ale chci psát o něco později). Naše původní fotografka v náš termín již nemohla, a tak nastala otázka, co s tím. Jelikož sama ve volném čase fotím, jsem členkou jedné velké skupiny pro fotografky. Zde jsem napsala svůj požadavek, zda si některá z fotografek chce vyzkoušet vyfotit svatbu. Ozvalo se mi snad 30 zájemců. Všechny nabídky jsem poctivě prošla. Nakonec jsem vybrala 3 fotografky a jednoho fotografa, se kterými jsem byla v kontaktu. Nakonec jsem z úzkého výběru vybrala Len, se kterou jsem si sedla lidsky již při písemné konverzaci, navíc se její styl docela podobal původní fotografce. A tak vyhrála Len (@lenkrizova.photography). Tichá pozorovatelka. Kreativní duše s velkým srdcem, úžasným manželem a ještě o něco úžasnějšími třemi dětmi. Myslím, že tohle jí vystihuje. Byla jsem nadšená, jelikož jsem našla člověka, který na svatbu prostě patřil a vytvořil nám nádhernou vzpomínku (srovnatelnou s konkurencí).

Od začátku jsem nebyla zastáncem kameramana na svatbě. Později jsem ale četla různé názory nevěst, co by udělaly na svatbě jinak... Byl to právě kameraman. A tak jsem hledala. A nenašla. Ale pak jsem znovu narazila na skvělou vychytávku od jedné nevěsty - řekněte svatebčanům, aby natáčeli a po svatbě vám videa poslali. A tak jsme to tak udělali. Manžel pak videa sestříhal a máme skvělou památku!

Další nedílnou součástí obřadu a hostiny byla výzdoba. Jelikož umím vázat květiny, věnce a tak trochu si na estetiku potrpím, tuhle část jsem si musela zařídit sama. Zvládla bych si uvázat svatební kytici, ale slyšela jsem od jedné floristky, že by kytici měl zařizovat budoucí manžel, a tak jsem začala hledat květinářství. V té době jsem věděla o statku Kytky od potoka, který se (nejen) na svatby zaměřuje. Jenže jsem řešila mnoho otázek, včetně květin na stůl. Samozřejmě jsem zase hledala. Narazila jsem na květinovou farmu Loukykvět, který vedle svatebních kytic a výzdoby nabízel květinový samosběr, což bylo přesně to, co jsem hledala.

I když jsem původně měla velká očekávání, nakonec jsem si nechala vytvořit kytici a věneček pro nevěstu, kytici na házení, kytici pro maminky, vývazky. Jako poděkování svědkyním jsme nechali vytvořit květinový náramek u Magaely (magaela_accessories), malým družičkám jsme dali ručně vyšívané sponky od Jitky Chmelíkové (podobné vytváří např. @dohny_vysiva, nebo @luffa_atelier).

Sama jsem pak vázala dva velké svatební věnce, jeden malý na slavobránu, zdobila stoly, vytvářela stuhové girlandy, vázala kytici pro babičku a jednu sušenou do konvičky u uvítací tabule. Jelikož je naše společné příjmení Konvičkovi, na stole byly nachystány smaltované konvičky na květiny pro nevěstu, maminky a babičku. Penzion nám půjčil bílé ubrusy, ubrousky. Stoly pak byly ozdobené břečťanem, svíčkami, DIY vázičkami z Hipp pití, které byly postaveny na kulatinách, které vyráběl můj tatínek (vyrobil nám také podnos na prstýnky). U každého místa nemohla chybět jmenovka s otázkou. Jak by řekla jedna známá: "Mám ráda přeplácanost, ale tohle se mi líbilo víc. Výzdoba byla nápaditá a krásná, ale přitom jednoduchá."

Další nedílnou součástí veselky bylo bezpochybně jídlo, které zařizoval penzion (to jsem již zmiňovala). Jediné, co jsme z jídla museli zařídit, byl svatební dort, sweet bar a výslužky. Na doporučení penzionu Andula jsme kontaktovali cukrárnu u Kateřiny (fitdorty.cz) z Víchové nad Jizerou. S paní Kateřinou byla výborná domluva. Den před svatbou jsme vše vyzvedli, dort i zákusky byly nádherné, bohužel se nám ho nepodařilo přivézt celý. Zda jsme byli první, komu se to nepovedlo, nevíme. Víme však, že mnoho jiných cukráren by tři patra rozdělila a my bychom si ho pak lehce na místě sestavili. Teď už je to jedno, měli jsme rychlou pomoc a ta vše zachránila. Dort byl trošku šišatý, ale moc dobrý. Máme aspoň na co vzpomínat. Vynikající byly také mini zákusky. Mysleli jsme si, že 3 dezerty pro jednoho svatebčana stačit nebudou, ale opak byl pravdou. Jelikož jsme měli ještě pár kremrolí ze Sladké dílny a několik panna cotta od svědkyně, rozdali jsme ještě velkou část do výslužek, k nim přidali svatební koláčky a linecká srdíčka od mé maminky. Každý ještě od nás dostal malou čokoládu s poděkováním a domácí vaječný likér.

Nedílnou součástí každé svatby je bez pochyby zábava (aneb jak docílit toho, aby se nikdo nenudil). Tento úkol tak nějak Andula a její lokace vyřešila sama. Hory nabízí mnoho možností, takže když se např. děti při ranních přípravách nudily, vzal je strejda na procházku s úkoly. Okolo penzionu bylo navíc mnoho možností k odpočinku (venkovní lavice se stoly, lehátka, dětské pískoviště, rybníček). Dále jsem chtěla mít vyhrazené místo pro psaní do svatební knihy. Před v chodem do restaurace jsou umístěna křesla se stolem, tudíž jsme zde umístili psací odpočinkovou zónou. Na lavici poblíž jsme umístili různé hry pro děti, knížky, fotoalba a svatební noviny. Musím říct, že tohle bylo jedno z nejnavštěvovanějších míst. Mnoho lidí ocenilo např. zmiňované svatební noviny. Hosté v nich mohli najít svatební menu, tradice, informace o místě, rozhovor, medailonky, křížovku, inzerci a další.

O hudbu a moderování celé veselky se mistrovsky postaral Petr Ticháček. Všichni si jeho vtipný styl zamilovali. Není divu, skvěle nás provedl celým pozdním odpolednem až do půlnoci. Tančilo se, hodovalo, zahrálo se několik svatebních her, našli jsme výherce tomboly, nebo svatebčané mohli být svědky několika svatebních tradic. Díky Petrovi vše probíhalo doslova hladce a člověk si mohl svatební chvilky maximálně užít!

Dále bych ještě chtěla vyzdvihnout práci vizážistky Míši Kinclové Pánkové, u které oceňuji milý přístup. Díky ní jsem se po dlouhé době cítila krásná nejen já, ale i další dámy na naší svatbě.

Jedna z nejdůležitějších věcí pro nevěstu jsou bez pochyby svatební šaty. Vždy jsem věděla, že šaty budu chtít své, jelikož jsem malé postavy a těhotenství na mě zanechalo následky. Měla jsem rok před svatbou štěstí, jelikož jsem narazila na nejmilejší paní Naďku, která mi v té době úžasně upravila sukni a zimní bundu. Když jsem viděla proměnu svých kousků, neváhala jsem se zeptat na ušití svatebních šatů. Naďka souhlasila a ve chvíli, kdy jsme plánovali svatbu, jsme také začali navrhovat šaty. Šaty brzy dostávaly svou podobu i přes to, že Naďka v té době chodila do práce a plánovala otevření svého vlastního ateliéru. A tak vznikly mé šaty, které se v současnosti přetváří na plesové. Musím zmínit, že je s Naďkou radost spolupracovat. Je vtipná, lidská, vyhoví všem požadavkům. A ty její ruce... však všechny kytičky na šatech vyšila sama. A musím podotknout, že jsem se bez problému vlezla do svého rozpočtu i s šaty pro dcerku! Pokud tedy hledáte krejčovství, ve kterém pořídíte nejen svatební šaty, určitě navštivte vinohradský ateliér Nadino se skvělou Naďkou!

Závěrem bych chtěla říct, že jsem vždy chtěla malou a krásnou svatbu. A to se mi poštěstilo, především díky našim rodinám, známým a přátelům. Pomohli nám a hlavně byli s námi v náš den. To, že se doteď někteří nesmířili s tím, že svatba byla v Krkonoších, je věc druhá. Jestli má někdo svatbu jen se svědky, nebo pozve 200 hostů, je jen věc ženicha a nevěsty. Je to jejich den, jejich láska, jejich úsilí, aby vše bylo takové, jaké si přejí a jací jsou. A proto bych závěrem chtěla říct, že je absolutně jedno, kde budete mít svatbu, koho si pozvete a co budete na svatbě dělat. Je to jen a jen Váš den. Užijte si ho naplno s lidmi, které máte rádi Vy a kteří mají rádi Vás. Láska je.